Dutina ústní

Navigace: Téma: Trávicí ústrojí | Stáhnout v PDF

Vypracoval: Libor Luňáček

Obsah:

• Patro
• Ústní přepážka
• Hltanová úžina
• Jazyk
• Mandle patrová

Vestibulum oris = předsíň dutiny ústní = úzký podkovovitý prostor mezi rty, tvářemi, zubními oblouky horní a dolní čelisti.

Rty = labia: sval. podklad - m. orbicularis oris, dělíme: a) labium superius (horní ret) - sahá k nosu a sulcus nasolabialis, b) labium inferius (dolní ret) - sahá k sulcus mentolabialis; zevní plocha pokryta kůží, vnitřní plocha sliznicí, volné okraje rtů kryty jemnou kůží bez pigmentové vrstvy (prosvítají zde krev. cévy).

Tváře = buccae: podklad - m. buccinator, tuk. polštář; zevně kryty kůží, navnitř sliznicí; v úrovni II. horní stoličky uložena slinná bradavka, na které vyusťuje ductus parotideus.

Cavitas oris propria = vlastní dutina ústní

Patro (palatum)

• = přepážka mezi nosní a ústní dutinou; rozlišujeme:
  • TVRDÉ PATRO = PALATUM DURUM: kostěnný podklad (ossa incisiva, patrové výběžky horních čelistí, patrové ploténky kostí patrových); někdy je při střední čáře vytvořeno podélné vyvýšení tvrdého patra - torus palatinus; ve střední čáře je podélná slizniční řasa - raphe palatini - která se nachází v místech spojení pravého a levého patrového výběžku maxil a patrových kostí. Na přední části raphe palatini (v místě foramen incisivum) je papilla incisiva. V přední části tvrdého patra probíhají napříč slizniční lišty - plicae palatinae transversae. Ve sliznici přítomny glandulae palatinae.
  • MĚKKÉ PATRO = PALATUM MOLLE (VELUM PALATINUM) = měkká zadní část patra, podkladem je vazivová ploténka (aponeurosis palatina = centrální šlacha svalů měkkého patra). Zadní okraj volný a vybíhá ve střední rovině v čípek = uvula palatina. Laterálně měkké patro přechází v arcus palatoglossus a arcus palatopharyngeus - mezi oběma řasami vzniká trojúhelnikovitá jamka fossa tonsillaris, v ní uložena patrová mandle (tonsilla palatina)
  • svaly měkkého patra - inervace: n. glossopharyngeus (X! m. tensor veli palatini inervován přes n. m. tensoris veli palatini (n. pterygoideus med. - V3, ganglion oticum)), výčet svalů:
    • m. tensor veli palatini (m. sphenosalpingostaphylinus) - z: spina ossis sphenoidalis, fossa scaphoidea, tuba auditiva; ú: aponeurosis palatina; f: napíná a zdvihá měkké patro, ventilace středouší
    • m. levator veli palatini (m. petrosalpingostaphylinus) - z: facies inf. pyramidis před canalis caroticus, tuba auditiva; ú: aponeurosis palatina; f: zdvihá a napíná měkké patro, ventilace středouší
    • m. palatoglossus - z: m. transversus linguae; ú: aponeurosis palatina; f: stahuje patro, zdvihá kořen jazyka, zužuje vchod hltanu
    • m. palatopharyngeus (m. salpingopharyngeus) - z: aponeurosis palatina, hamulus pterygoideus, tuba; ú: stěna hltanu, štítná chrupavka; f: stahuje patro, zdvihá hltan, zužuje vchod hltanu
    • m. uvulae - z: aponeurosis palatina; ú: vazivo uvula palatina; f: zkracuje čípek a patro

Nahoru

Ústní přepážka (diaphragma oris)

• = dolní stěna (spodina) dutiny ústní; tvoří ji tyto svaly (kraniokaudálně): m. geniohyoideus, m. mylohyoideus, venter ant. m. digastrici

Nahoru

Hltanová úžina (isthmus faucium)

• ohraničení: a) kran.: měkké patro, b) lat.: arcus palatoglossus a palatopharyngeus, c) kaud.: jazyk
• činností m. palatoglossus a transversus linguae (m. constrictor isthmi faucium) => zúžení tohoto otvoru

Nahoru

Jazyk (lingua, řec. glossa)

• = svalnatý orgán uložený na spodině dutiny ústní
• části:
  • kořen jazyka (radix linguae, pars pharyngea linguae) - zadní, vertikální část jazyka, ukotvená na mandibule a jazylce, uložená před příklopkou hrtanovou; na kořeni jazyka se nachází soubor nepravidelně roztroušené lymf. tkáně - tonsilla lingualis. Folliculi lingualis = vyvýšeniny sliznice na kořeni jazyka o velikosti 1-5 mm, podmíněné uzlíčky lymf. tkáně; uprostřed každého folikulu je vkleslá krypta. Mandle je součástí Waldayerova mízního okruhu.
  • tělo jazyka (corpus linguae, pars oralis linguae) - úsek mezi kořenem a hrotem
  • hrot jazyka (apex linguae)
• plochy:
  • hřbet jazyka (dorsum linguae) - ve střední čáře probíhá mělká brázda sulcus medianus linguae, která je uložena v místě septum linguae (= vazivová ploténka v mediánní rovině jazyka). Sulcus terminalis = rýha, která probíhá od foramen caecum na obě strany šikmo ventrolaterálně, je paralelní s řadou hrazených papil. Foramen caecum = jamka na hrotu sulcus terminalis, představuje místo, odkud se za vývoje oddělil ductus thyroglossus (= výchlipka epitelu v místě pozdějšího foramen caecum; sestupuje kaudálně a tvoří základ pro štítnou žlázu); části: pars praesulcalis (ant.) a pars postsulcalis (post.).
  • spodní plocha (facies inf. linguae) - ve střední čáře probíhá frenulum linguae (= uzdička; slizniční řasa, probíhající od spodiny dutiny ústní na spodní plochu jazyka). Zevně od frenulum linguae pak probíhá pilovitá řasa plica fimbriata, která představuje zbytek tzv. slizničního jazyka (sublingua). Plica sublingualis = slizniční podélné vyvýšení nad glandula sublingualis probíhající od caruncula sublingualis šikmo dorsolaterálně, zde ústí ductus sublinguales minores (až v počtu 40). Caruncula sublingualis = slizniční hrbolek po obou stranách frenulum linguae, na něm ústí ductus submandibularis a ductus sublingualis major.
  • horní a dolní plocha jazyka se stýkají v okrajích - margo linguae. Od kořene jazyka směrem k epiglottis se táhnou 3 řasy: a) 2 postranní - plicae glossoepiglotticae laterales, b) nepárová - plica glossoepiglottica mediana. Mezi řasami jsou 2 jamky - valleculae epiglotticae
• svaly jazyka:
  • extraglossální (i: n. XII):
    • m. genioglossus - z: spina mentalis mandibulae; ú: podél septum linguae od hrotu ke kořeni jazyka; f: táhne jazyk dopředu a dolů
    • m. hyoglossus - z: tělo a velké rohy jazylky; ú: postranní části jazyka, do intraglossálních svalů; f: táhne jazyk dozadu a dolů
    • m. styloglossus - z: proc. styloideus, lig. stylomandibulare; ú: postranní části jazyka, do podélných svalů; f: táhne jazyka vzhůru a dozadu
    • m. palatoglossus - z: aponeurosis palatina; ú: postranní část jazyka, do m. transversus linguae; f: zdvihá kořen jazyka, stahuje patro, zužuje vchod hltanu; X! i: n. IX
  • intraglossální (i: n. XII):
    • m. longitudinalis sup. - z,ú: při hřbetu jazyka od hrotu ke kořeni; f: zkracuje a klene jazyk vzhůru
    • m. longitudinalis inf. - z,ú: při spodní ploše jazyka od kořene ke hrotu; f: zkracuje jazyk
    • m. transversus linguae - z: septum linguae; ú: boky jazyka, m. palatoglossus, m. constrictor phar. sup.; f: zužuje a prodlužuje jazyk
    • m. verticalis linguae - z,ú: od hřbetu ke spodní ploše jazyka, v apexu po stranách; f: oplošťuje, prodlužuje jazyk
• sliznice - char.: mnohovrstevný dlaždicovitý epitel; na hřbetu vytváří sliznice papily:
  • nitkovité (p. filiformes) - jemné až vláknité vyvýšeniny epitelu; asi 500/cm²; často na hrotu rozdvojené; vytváří sametový vzhled sliznice hřbetu jazyka;
  • houbovité (p. fungiformes) - hřibovitý tvar, zakončeny malou ploškou; asi 40-90/cm²;
  • hrazené (p. vallatae) - uloženy před sulcus terminalis; počet 7-12; mírně vyčnívají nad povrch jazyka a jsou obklopeny rýhou; v epitelu papil, který lemuje rýhu, jsou uloženy chuťové pohárky (caliculi gustatorii)
  • listovité (p. foliatae) - svisle orientované hrany v zadní části zevního okraje jazyka; v rýhách mezi nimi jsou v epitelu chuť. pohárky
• zásobení:
  • tepny - a. lingualis
  • žíly - v. lingualis, v. comitans nervi hypoglossi
  • lymfa - i) z hrotu do nodi lymphatici submentales, ii) z okraje jazyka do nodi lymphatici submandibulares, iii) většina mízních cév jazyka → nodi lymph. cervicales profundi - nodus lymphaticus jugulodigastricus et juguloomohyoideus (konst. lymf. uzliny při venter post. m. digastrici a m. omohyoideus)
  • nervy - i) motor.: n. XII (n. IX), ii) přední 2/3: senzor. + PASY: n. VII, sens.: n. lingualis; zadní 1/3: n. IX; iii) oblast valleculae epiglotticae - n. X (přes n. laryngeus sup.)

Nahoru

Mandle patrová (tonsilla palatina)

• lok.: fossa tonsillaris (ohraničení: arcus palatoglossus palatopharyngeus, kraniálně plica semilunaris - rozepnuta mezi oběma oblouky), arcus palatoglossus se před fossa tonsillaris rozšiřuje v trojúhelnikovité políčko - plica triangularis; mezi plica semilunaris a horním okrajem tonsilly => jamka fossa supratonsillaris, před mandlí → fossa praetonsillaris; spatium peritonsillare = prostor zevně od pouzdra, vyplněn řídkým vazivem, obsahuje peritonsilární žilní pleteň (plexus tonsillaris) - silnější větev tohoto plexu - v. palatina externa (paratonsilární žíla) (X! zdroj krvácení při tonsilektomii)
• rozměry: 20 × 15 × 12 mm
• povrch: nerovný, jamky (fossulae tonsillares) a krypty (cryptae tonsillares) - ty obsahují odloupané epitelie, leukocyty, bakterie
• histologie: a) zevní plocha - vazivové pouzdro (capsula tonsillae) (f: odděluje mandli od svaloviny hltanu), b) povrchový epitel, c) vrstva adenoidní tkáně - v ní vznikají lymfocyty, vytváří ochranný val proti infekci
• zásobení: a) tepny - r. tonsillaris z a. palatina asc. (a. facialis), aa. palatinae minores, a. pharyngea asc., větévky z rr. dorsales linguae (a. lingualis), b) žíly - žíly měkkého patra a hltanu, c) míza - nodi lymphatici cervicales profundi - jedna z těchto uzlin (ve výši angulus mandibulae) bývá označována jako nodus lymphaticus tonsillaris (Woodova uzlina), d) nervy - n. V, n. IX
• Waldeyerův okruh: tonsilla palatina, tonsilla lingualis, tonsilla pharyngea, tonsilla tubaria, mízní tkáň infiltrující sliznici patrojazykových a patrohltanových oblouků a stěny nosohltanu

Nahoru