Pohlavní ústrojí muže

Navigace: Téma: Močopohlavní ústrojí | Stáhnout v PDF

Vypracoval: Libor Luňáček

Obsah:

• Varle
• Nadvarle
• Chámovod
• Semenné váčky
• Předstojná žláza (prostata)
• Glandulae bulbourethrales
• Pyj (phallus, penis)
• Šourek

Varle (testis, řec. orchis)

Stavba varlete

• párový, ze stran lehce oploštělý orgán, fce: produkce pohlavních mužských buněk, produkce mužského pohlavního hormonu – testosteronu
• rozměry: d 4 – 5 cm, š 2,5 cm, tl 3 – 3,5 cm (předozadní rozměr), hm 18 – 25 g; novorozenec d á 1 cm, hm á 2 g
• plochy:
  • facies med.: plošší
  • facies lat.: více vyklenutá (konvexní)
• póly:
  • extremitas sup.: orientován ventrolaterálně
  • extremitas inf.: orientován dorzomediálně
• okraje:
  • margo ant. (s. liber): volný, přední okraj
  • margo post.: zde se přikládá nadvarle

Vnitřní stavba varlete

• na povrchu tuhá, silná a bělavá tunica albuginea testis – z ní vystupují do nitra varlete vazivová septa (septula testis)
• septa dělí varle na 200 – 300 lalůčků (lobuli testis), v lalůčcích se nachází vždy 1 – 4 stočené semenotvorné kanálky (tubuli seminiferi contorti ) – tyto kanálky pak přechází v tubuli seminiferi recti (přímé kanálky), které vytváří při zadním okraji rete testis (Halleri)
• v zadním okraji je vytvořeno medistinum testis (corpus Highmori), ve kterém je uloženo rete testis (Halleri)
• z rete testis pak vystupuje 10 – 15 ductuli efferentes testis, které vstupují do hlavy nadvarlete a představují současně vývodné cesty varlete
• struktura semenotvorných kanálků: bazální membrána, na ni nasedají zárodečné buňky (z nich v procesu zv. spermiogeneze vznikají mužské pohlavní buňky), mezi těmito buňkami jsou roztroušeny podpůrné výživné buňky Sertoliho
• mezi kanálky v lalůčcích varlete je vmezeřená tkáň (vazivo, cévy ...) a intersticiální (vmezeřené) buňky Leydigovy (fce: produkce testosteronu)

Appendix testis = lalůčkovitý zbytek po ductus Mülleri, vychází z kraniálního konce varlete.

Gubernaculum testis (s. lig. scrotale) = vazivový proužek vybíhající kaudálně z dolního pólu varlete, upínající se do stěny šourku.

Nahoru

Nadvarle (epididymis)

• části:
  • caput = hlava: tvořena ductuli efferentes testis, mohutná
  • corpus = tělo: přikládá se na zadní okraj varlete – tvoří tzv. sinus epididymidis (od něj pak odstupje lig. epididymidis sup. + inf.), kaudálně se zužuje
  • cauda = ocas: zúžený 3. úsek, vystupuje z něj chámovod
• v nadvarleti se ductuli efferentes testis postupně spojují až vznikne ductus epididymidis, který je velmi dlouhý (až 5 m), avšak mnohonásobně stočený a tvoří corpus a cauda nadvarlete, pokračuje pak jako chámovod
• mezi kanálky řídké vazivo, na povrchu nadvarlete hustší, tužší vazivo (tvoří pouzdro)

Appendix epididymidis = lalůčkovitý výběžek, pozůstatek po ductus Wolffi, vychází z hlavy nadvarlete.

Nahoru

Chámovod (ductus deferens)

• silná svalová trubice, d 30 – 45 cm, fce: transport pohlavních produktů (spermie, hormony)
• po výstupu z nadvarlete probíhá vzhůru mírně vinutě, pak se "vyrovnává", probíhá zpočátku v tzv. semenném provazci
• úseky:
  • extrapelvinní (mimopánevní):
    • pars epididymica
    • pars funicularis
    • pars inguinalis
  • pelvinní (pánevní úsek)
• po průchodu skrze canalis inguinalis a po výstupu z anulus inguinalis prof. probíhá chámovod subperitoneálně, zahýbá dorzálně a mediálně, posléze i kaudálně za zadní stěnu močového měchýře; kříží se s ureterem (ureter uložen laterálně od chámovodu)
• na zadní stěně měchýře se chámovod rozšiřuje ve vřetenovitý útvar – ampulla ductus deferentis (které tvoří diverticula), poté se opět zužuje a po velmi krátkém úseku se spojuje s vývodem semenného váčku v 1,0 – 1,5 cm dlouhý ductus ejaculatorius (ten vyúsťuje na colliculus seminalis v prostatické části urethry)
• stavba:
  • sliznice – víceřadý cylindrický epitel, v ductus ejaculatorius přechod na vícevrstevný epitel
  • svalovina – uspořádaná do spirály o různě vysokých otáčkách; lze však rozlišit:
    • vnitřní – podélnou
    • střední – cirkulární
    • zevní – podélnou svalovinu
  • zevní povrch – avdenticie = řídké vazivo (probíhají v něm krev. cévy a nervy)

Semenný provazec (funiculus spermaticus)

Provazec útvarů jdoucí k varleti ("z břicha"); úseky: a) inguinální, b) skrotální; obsah: tepny (a. ductus deferentis, a. testicularis), žíly (plex. venosus pampiniformis), mízní cévy, nervy (autonomní – plex. deferentialis, plex. testicularis, senzitivní – r. genitalis n. genitofemoralis), vestigium processus vaginalis, svalové snopce m. cremaster. Součástí semenného provazce je také chámovod, který je v provazci uložen nejdorzálněji.

Nahoru

Semenné (měchýřkovité) váčky (vesiculae seminales)

• představují "výchlipky" chámovodů, přikládají se z laterální strany na ampuly chámovodů
• rozměry: d 4 – 5 cm, š 1,5 – 2,0 cm, tl 0,6 – 0,9 cm (předozadní rozměr)
• histologicky podobná stavba jako chámovod, složeno jakoby z kanálků, stočených a mezi sebou propojených
• povrch je hrbolatý, pokrytý tužších a hustším vazivem; vývodem semenného váčku je ductus excretorius, který se po krátkém průběhu spojuje s chámovodem v ductus ejaculatorius
• topografie:
  • ventr.: zadní stěna moč. měchýře (naléhají na fundus vesicae)
  • dors.: rektum (od něho odděleny Denonvilliersovou fascií)
  • med.: ampuly chámovodů
• kraniální konec se nachází přibližně v úrovni vstupu ureteru do moč. měchýře; tvoří mj. pomyslnou spodní hranici excavatio rectovesicalis (Prousti)
• fce: produkce speciální sekretu – tvoří až 80 % ejakulátu, složení: fruktosa, prostaglandiny, proteiny (globuliny), pH: 7,2 – 7,6 (mírně alkalický), význam sekretu: zdroj energie pro spermie (fruktosa), úprava pH konečného ejakulátu, stimulace hladké svaloviny ženského pohlavního ústrojí (prostaglandiny), vliv na produkci: testosteron

Nahoru

Předstojná žláza (prostata)

• nepárová tuboalveolární žláza kaštanovitého tvaru; fce: produkce prostatického sekretu, který je součástí ejakulátu
• rozměry: v 3 cm, š 4 cm, tl 2 cm (předozadní rozměr), hm 25 – 40 g
• části:
  • basis: báze prostaty, obrácená k hrdlu moč. měchýře
  • corpus: vlastní tělo prostaty
  • apex: hrot prostaty, obrácený ventrokaudálně, opírá se o diaphragma urogenitale
• plochy:
  • facies ant.: přední plocha, konvexní, obrácená směrem ke spatium retropubicum s. praevesicale (Retzii); zde od symfýzy k prostatě jsou rozepjaty ligg. puboprostatica, m. puboprostaticus
  • facies post.: plošší, v mediánní rovině mírná prohlubeň, obrácená k rektu
  • facies inferolaterales: opírají se o m. pubococcygeus, reps. m. levator ani; X! kolem celé prostaty – žilní pleteň = plex. venosus prostaticus (Santorini)
• laloky:
  • lobus ant.
  • lobus post.
  • lobus medius (uložen mezi prostatickou částí urethry a ductus ejaculatorius)
  • lobus dx./sin.
  • isthmus prostatae (uložen vpředu před prostatickou částí urethry, klínovitý tvar)
• X! dělení prostaty na laloky je pouze anatomické, v průběhu života jednotlivé laloky srůstají a v dospělosti zcela splynou dohromady
• prostatou prochází pars prostatica urethrae, která dělí prostatu dále na: a) pre-, b) retrouretrální část
• histologická stavba (stručně):
  • substantia glandularis: prostata představuje tuboaleolární rozvětvenou žlázu, která je složena z 30 – 50 drobných žlázek; žlázky vyúsťují svými vývody do sinus prostaticus (rýha kolem colliculus seminalis v prostatické části urethry)
  • substantia muscularis: svalová složka žlázy, představuje snopce hladké svaloviny, které jsou roztroušeny ve vazivovém stromatu žlázy
  • capsula propria: pevné vazivové pouzdro prostaty
  • capsula periprostatica: nejzevnější obal prostaty, tvořen především z cévnatého vaziva

Rozdělení protaty podle McNeala (využívané v urologické praxi) na 3 zóny

Název zóny	%	Popis
periférní	70	obklopuje distální úsek prostatické urethry; zde až 70 % karcinomů prostaty
centrální	25	obklopuje prostatickou urethru v úrovni colliculus seminalis; zde asi 25 % všech TU prostaty (hlavně Ca)
tranzitórní	5	obklopuje proximální část prostatické urethry; zde hlavně benigní hyperplazie prostaty (BHP)

Tab. 1: Prostatu v klinické praxi dělíme dle McNeala na 3 zóny

Nahoru

Glandulae bulbourethrales (Cowperi)

• drobné mukózní žlázky, párové, velikosti hrachu; uloženy v diaphragma urogenitale při bulbus penis; mají vlastní vývod (d 3 – 4 cm) do začátku pars spongiosa urethrae
• tepenné zásobení: a. bulbi penis (← a. pudenda int.)

Nahoru

Pyj (phallus, penis)

• kopulační, válcovitý orgán, který spolu se šourkem patří k tzv. zevnímu pohlavnímu ústrojí muže (partes genitales masculinae ext.)
• rozměry: d_och (v ochablém stavu) 7 – 10 cm, d_er (při erekci) 11 – 17 cm
• části:
  • radix = kořen: lok.: spatium perinei spfc.
  • corpus = tělo: popisujeme i) přední plochu – dorsum penis, ii) zadní plochu – facies urethralis
  • glans penis = žalud: zde popisujeme:
    • zevní ústí moč. trubice – ostium urethrae ext. (sagitální štěrbina)
    • corona glandis - ztluštělý zadní okraj žaludu
    • collum glandis – žlábek dorzálně od corona glandis
    • žalud překryt kožní duplikaturou – praeputium penis, ta na urethrální ploše pyje se fixuje řasou – frenulum praeputii
• stavba pyje (velmi stručně):
  • kůže – tenká, posunlivá, pigmentovaná; na urethrální ploše kožní vyvýšenina (šev) – raphe penis; v oblasti glandu tvoří tzv. předkožku (frenulum praeputii) – kožní duplikatura, tvořena zevním a vnitřním listem, pozn. vnitřní list má vzhled sliznice
  • podkoží – řídké, ozn. fascia penis spfc., je pokračováním tunica dartos scroti
  • hluboká fascie – fascia penis profunda, vlastní vazivový obal, který obaluje párová kavernózní tělesa a nepárové spongiózní těleso; upíná se zde: m. bulbospongiosus, m. bulbocavernosus, m. ischiocavernosus, lig. supsensorium et fundiforme penis; představuje pokračování povrchní fascie břišní
  • topořivá tělesa:
    • corpus cavernosum penis – párové kavernózní těleso, začíná jako crus, fixuje se k dolnímu okraji ramene kosti sedací a stydké, na povrchu sval. snopce m. ischiocavernosus; pod symfýzou se obě crura k sobě přikládají, mezi nimi vzniká septum penis; kavernózní tělesa jsou na povrchu kryta tuhou bělavou blánou – tunica albuginea corporum cavernosum, ze které vybíhají trabeculae corporum cavernosum, ty pak vymezují jednotlivé kaverny cavernae corporum cavernosum, kaverny jsou vystlány endotelem a otevírají se do nich tepénky (aa. helicinae)
    • corpus spongiosum penis – nepárové, podobná histologická stavba jako kavernózní tělesa, ale všechny zmíněné složky jsou výrazně redukovány; začíná jako bulbus penis uložená na spodní straně pánevního dna; vytváří žalud; spongiózním tělesem prochází pars spongiosa urethrae

Mechanismus erekce

Po stimulaci parasympatických nerv. vláken nn. cavernosi penis dochází k ochabnutí svaloviny trabekul a polštářků (Ebnerovy polštářky) v aa. helicinae (dochází k vazodilataci), v důsledku toho se kavernózní tělesa plní krví a dochází k erekci, současně se napíná tunica albuginea a fascia penis prof. → ztížen odtok krve zpět do žil; po ejakulaci – stimulace sympatických nerv. vláken → vazokonstrikce, ↓ tlak v kavernách, → odtok krve do žil; penis ochabuje.

Nahoru

Šourek (scrotum)

• kožní vak, ve kterém jsou uložena varlata; přepážkou (septum scroti) rozdělen na dvě poloviny, poloha septa odpovídá raphe scroti (povrchní kožní vyvýšenina na šourku, v mediánní rovině)
• stavba stěny šourku:
  • kůže: je pokračováním kůže břicha, char.: ochlupená, obsahuje hojné množství potních a mazových žlázek, pigmentovaná
  • podkoží: řídké, s příměsí snopečků hladké svaloviny → tunica dartos
  • fascia spermatica ext.: vznikla z povrchní fascie břišní
  • m. cremaster s. levator testis et fascia cremasterica
  • fascia spermatica int.: představuje pokračování fascia transversalis (resp. fascia endoabdominalis)
  • tunica vaginalis testis: složena ze dvou listů: i) lamina visceralis – obaluje varle, při mediastinum testis přechází duplikaturou – mesorchium – na ii) lamina parietalis; oba listy uzavírají cavum serosum scroti; vývoj: původně derivát peritonea, které bylo vytlačeno sestupujícím varletem (během procesu descensus testis v prenatálním obbodí) do šourku a to jako proc. vaginalis (testis), kraniální část této "výchlipky" však obliteruje – vestigium proc. vaginalis → cavum serosum scroti tak představuje odštěpenou část peritoneální dutiny

Cévní a nervové zásobení šourku

• tepny: rr. scrotales ant. (← aa. pudendae ext.), rr. scrotales post. (← a. pudenda int.)
• žíly: vv. scrotales ant. (→ vv. pudendae ext.), vv. scrotales post. (→ v. pudenda int.)
• míza: nodi lymphatici iliaci spfc.
• nervy – senz.: nn. scrotales ant. (← n. ilioinguinalis), nn. scrotales post. (← nn. perineales ← n. pudendus)

Nahoru